Již po 4. v řadě byl tradiční závod "Leifova stopa" byl opět jedním z největších lákadel 6. Jizerskohorského setkání. Tento neoficiální a specifický závod testuje jak rychlost, tak orientační schopnosti psů i jejich páníčků. Vhodný je ale jak pro začátečníky, tak velmi zkušené sportovce. Primárním účelem zde skutečně není vyhrát, ale nabídnout možnost zakusit závodního ducha a sportovní vlohy českých horských psů.
Specifika „závodního speciálu“ Leifova stopa
Zájemci z řad prvomajitelů horáčků i ostřílených chovatelů, volí mezi několika disciplínami. Každý si snadno najde dle svých sil a odhodlání správnou obtížnost a vyzkouší své limity. Závodníci mají na výběr z disciplín:
- během (Canicross)
- kolo (Bikejöring)
- koloběžka (Scooter)
Pavel Sztymon a Jammy dokončují kategorii Canicross
Sympatické na tom je to, že na své si přijde úplně každý. Tratě jsou co do délky koncipovány od těch nejkratších pro úplné začátečníky a děti, přes střední až k těm klasickým závodním. Závod se vyznačuje ale ještě jedním specifikem. Aby to nebyla taková nuda pro tzv. „závoďáky“, proplétáte se během závodu, v různě dlouhých úsecích, přes singletrailové tratě. Něco takového v oficiálních závodech profesionální sportovci nezažijí. Unikátnost trati pak spočívá právě v její náročnosti. Především pro jezdce. Běžci to, nějak vykličkují, ale nesmí brknout a samozřejmě mají problém zejména s předbíháním pomalejších jezdců. Důraz je tak kladen na zdvořilost a „traťovou moudrost“, kdy se nesmí hnát tam, kam nevidí, nebo kdy pro málo prostoru hrozí kolize.
Závodníci před sebou mají, strmé kopce, ale i široké lesní cesty. Proplétají se úzkými stezkami mezi kamením a úzkými kolejemi tak, tak pro kolo skrz borůvčí a kořeny. Jezdec musí mít oči v pozoru, aby nezadrhl koloběžkou, „zlomil“ správně kolo v šikaně zatáček, nepřehlédl překážku trčící do cesty. To vše přidává na dramatičnosti celého klání. Vítězové, ale zejména všichni, kdo si troufnou a jakkoliv dokončí takovou trať, zasluhují respekt všech zúčastněných a přihlížejících.
Závodní trať očima jezdce kategorie Scooter
A jak vypadala trať očima jezdce? Na letošní ročník jsme se s Baileys Brdský expres intenzivně připravovali. Letos o to víc. Trať jsme sice znali. Pro letošní ročník se ale změnila. V tom byla ta výzva. Co jsme loni jen běželi, letos jsme řízením osudu jeli na koloběžce. Zase mi zní v uších slova Tomáše Voříška. „Cenné zkušenosti k nezaplacení!“. Blížíme se k trati a čekáme, čím nás trať překvapí.
Jak přicházíme k startovní čáře, zdraví nás štěkot psů čekajících na úvazech. Adrenalin stoupá. Helma, brýle, rukavice. Poslední kontrola postroje, tykadla u koloběžky a jeho uchycení na té naší „doxtorce“. Vše sedí. „30 vteřin do startu“. Hlásí startovní sudí. Krátce na to přichází konejšiví pohled Romči Kubové, která hlídá startovní časy, že to bude OK. Škrabkám Baileys za ušima pro štěstí a přicházíme k lajně. „Bacha, možná potkáš Fajfku v protisměru“. Cože? Mihlo se mihlavou. Ale vzápětí už zní jen klasická sekvence. „4, 3, 2, 1, … Mush GO!“ a vše zůstává daleko za námi. K mému překvapení jsme nad očekávání vystřelili vstříc kopci. Baileys zabírá skvěle a razí si cestu kupředu. Ukrajujeme první metry ze závodní trati.
Po nastoupených úvodních úsecích nás vítá kličkovaná mezi kamenitými úseky singletrailu. Je to tady. Soustřeď se a koukej těsně před kolo. Říkám si sám pro sebe. Baileys ale sebejistě nachází cestu na uzoučké stezce a jedinou překážkou se nám stává drhnutí podvozku koloběžky na každém druhém hupu, který pracně zdoláváme v závodním tempu. Klička, doleva, doprava, pozor kořen. Vše dobře nasprejováno a člověk stíhá koukat jen těsně před kolo. Trať místy nabízí jen uzounké korýtko vyjeté tak tak pro cyklisty. Snadno se v něm skryje nebezpečně vyčnívající větvička z borůvčí.
Trať se nám dařilo zdolávat skvěle a v překvapivě dobrém tempu, byť to byla zkouška odhodlání, brzd, umu a sehranosti jezdce a psa. Sestoupali jsme pracně i nebezpečnou šikanou na další obloučky protkanou rovinku protínající smrčinu, ale najednou slyšíme pobízení psa. „Někdo nás dojíždí? Máme rychlé tempo, to je divné“. Projasňující brýle zabraly. Už to vidím, někdo letí proti nám. „Co teď? Není kam uhnout, na všechny strany jsou stromy a my jedem korýtkem mezi borůvčím“. Byť v rychlosti, vyskočili jsme z trati a tak tak unikli větší kolizi. V plné rychlosti obou jezdců by to dopadlo ošklivě. Bohužel jsme se s Baileys při úhybném manévru cvakli hned mimo trať. Nepříjemná chvíle v příšeří smrkového houští. Oklepali jsme se, rozmotali, posbírali síly a ve volnějším tempu jeli dál. I to se stává. Trať byla skutečně složitá a my se vrhli do její druhé části.
Tomáš Voříšek a Robert Sušánka před startem v kategorii Bike
Závodní trať jsme nakonec nějak dokončili. Místy jsme byli rádi za brýle, jinde za rukavice a za rychlé uhnutí nečekané překážce. Na každé širší stezce jsme to rozjeli a nakonec i úspěšně dojeli. V cíli už nás čekal Honza, kdy jsme si v pohodě vyříkali i vzniklou kolizi. Po závodu jsme pak všichni probírali zkušenosti z trati a vyměnili si dojmy i nápady na další rok, jak celý závod zase posunout kupředu.
Leifova stopa sice není oficiální ligový závod. To mu ale neubírá na důležitosti zejména pro majitele čechohoráků. Osobně ho vnímám jako velmi dobrou příležitost pro všechny, kdo se závoděním teprve začínají nebo o tom aspoň přemýšlí a nechtějí hned vyrazit na akce většího rozsahu. Tratě prověří jak možnosti nováčků, tak zkušenosti profesionálů. Byť jezdíme s Baileys s oficiální registrací v rámci České asociace sleddog sportů, zde zažijete to, co jinde jen velmi těžko. Trať má rozhodně co nabídnout a neměla by být podceňována. Dobré vybavení, nálada a odhodlaní nesmí chybět na startu žádnému závodníkovi. Možná i trochu odvahy na některé úseky. 😊. I na zaslouženou odměnu dojde. Tou jsou závodníkům i jejich psům, v právem vybojovaných kláních a zdolaných tratích, odměny od sponzorů v podobě poukazů, něčeho dobrého na zub i medailí.
Skvělým výsledkem závodu byla skutečnost, kdy si pro ocenění a medaile dorazil celý přítomný Vrh A. Tedy jak rodiče vrhu, Baileys s Akimem Diamantem Slezska, tak i oba synové Arth Má tajemství a jeho bratr Amigo Má tajemství. Na svůj první sportovní úspěch dosáhla i mladá Berenika Český bodygard, s kterou jsme si doběhli pro první místo v její kategorii.
