Jedním ze základních hodnot naší chovatelské stanice je, že s snažíme být v kontaktu s majiteli našich odchovů. A protože jsme si řekli, že když už jedeme přes půl republiky, tak to musíme využít naplno. Po závodě jsme se vydali navštívit naše štěňátko, kluka Akio Dědictví Athabasky, který bydlí kousek od místa, kde se konal Gladiator Race. Akio už dávno není malý uzlíček – vyrostl do pořádného kluka, a jak jsme mohli na vlastní oči vidět, svou mamku Baileys už velikostí dávno přerostl. Přesto mezi nimi okamžitě přeskočila jiskra poznání – Baileys své štěně bez váhání poznala a následovalo velké vítání a ještě větší dovádění. Společné hry, běhání a štěkání – přesně tak, jak to mají správní horáci rádi.
Exteriérově je Akio opravdu jako Baileys 2.0 – jen ve větší, klučičí verzi. Stejný pohled, stejný výraz i ten známý „horácký úsměv“. Byla to radost sledovat, jak krásně vyspěl a jaká pohoda a vyrovnanost z něj vyzařuje. Návštěva byla moc milá – páníčci Akia jsou skvělí lidé, kteří mu dávají nejen péči, ale i lásku a prostor být tím, čím má být. Jsme nesmírně rádi, že je v těch nejlepších rukou a že si zachoval klidnou a vyrovnanou povahu, kterou měl už jako malé štěně. Z Ostravy jsme tak neodjížděli jen s bolavými svaly ze závodu, ale hlavně s radostí v srdci – za krásné setkání, silné emoce a vědomí, že naše štěňátka se mají dobře. Co víc si přát?
