9. – 10. 9. 2023 jsme se s Baileys Brdský expres zúčastnili soutěže „MANMAT CANICROSS OKOLO HRADCE 16.ROČNÍK“ a poprvé vystartovali se seveřany v kategorii SC21. Tento závod jsem zvolili i z důvodu, že se jednalo o jeden ze závodů ze seriálu MČR, ale pořadatel tohoto se rozhodl vzdát se titulu a tak se ho ujal druhý žadatel a závody MČR se přesunuly na 23. - 24. 09. 2023 na Jihočeský canicross VII., který se nám s Baileys bohužel kryl s termínem klubové výstavy ČHP.
Ale zpět k závodu u Hradce Králové. Na MANMAT CANICROSS OKOLOHRADCE jsme se vydali jako jediní zástupci Českého horského psa a tak jsme tu byli, zejména pro diváky, trochu za atrakci. Závod se nesl ve znamení velmi vysokých teplot, které psím, ale ani lidským závodníkům na výkonech nepřidají a nejvíce se to projevilo na kategorii severských plemen. První den závodu teploty i v podvečer šplhaly přes 25 °C. Situaci nezachránilo ani přírodní koupaliště v místě pořádání závodu, kam se účastníci mohli jít kdykoliv osvěžit i se svými pejsky. Tento závod byl veden jako etapový a starty probíhaly podle tzv. Gundersenovy metody. To znamená, že časové výsledky první části určují startovní pořadí v druhé etapě následující den a medaile se udělují až podle součtu obou časů v cíli.
Závodní trať MANMAT CANICROSS 2023
Hradecké lesy naštěstí skýtají dostatek stinných stezek, protkaných vodními prvky, které tišily celodenní snahu neúprosně spalujícího slunce o pokoření závodníků na startech. Tím se stala účast zejména severských plemen snesitelnější. V pozdních odpoledních hodinách vše vypuklo. 3, 2, 1 … MUSH GO! První závodníci vyrazili se svými 4-nohými parťáky na závodní trať. V krátkém sledu startovali canicrossaři, bikeři a koloběžky. Úvodní část všech tratí protla písčitou pláž a navázala na sjezd neméně podobný Taxisovu příkopu na Velké Pardubické, kde se vyplatilo přibrzdit a připravit si tak nájezd do navazující zatáčky. Závodníci se následně prosmýkli pod hrází koupaliště a přes stále proudící odtok z koupaliště uháněli vstříc otevřené náruči stinného lesa. Ten všechny sportovce uvítal první polovinou trati v podobě vytrvale stoupající stezky.
Písčité stezky se proplétaly jehličnatými zákoutími a závodníky jen občas překvapily zvídavé pohledy překvapených houbařů vykukujících z mlází, kteří pozorovali svist koloběžek a kol s jejich „psími motory“. Po pozvolném vystoupání už následovala kratší rovinka a stezka se záhy stočila na svou druhou etapu. Začala klesat. Odfukování jezdců po táhlém kopečku se změnilo ve svist větru kolem uší a i psi povzbuzení opadnutím zátěže chytli svou druhou mízu.
Zbytek trati ubíhal v příjemném tempu a závodníci museli být opatrní, aby se nenechali ukolébat reliéfem zbývající trati. Zpestřením jim bylo v závěru přejetí lesního kamenného mostu s vystupujícími kameny. Pak už jen poslední ostrá zatáčka a les se rozevřel v otevřenou rovinku pro závěrečný sprint, do kterého se závodníci z posledních sil vydali k cíli.
Hradecký dvouetapový závod se nám stal výzvou v podobě pekelné výhně, protože se léto ani zdaleka nechtělo vzdát své vlády. I tak jsme hájili barvy ČHP. Stálo nás to i přeříznuté vodítko, ale to už patří k závodům. Takže aspoň body za účast. Madam se mnou v cíli nemluvila, tak nevím, co jí přelítlo přes nos, ale vylepšil jsem si to prý formou oběda v psí restauraci. Tam aspoň pak roztála.
