28. – 29. 10. 2023 proběhl další ročník Joringového trháku v okolí Vigvam resortu v Němčicích u Kolína. První den byl věnovaný canicrossovým týmům a nesl se v proměnlivém a větrném počasí. Klub hezky reprezentovali muži i ženy. Trasy místních lesů se vyznačují svou vyšší technickou náročností, kopečky, písek a hojnost kořenů a bláta nechyběla.
Druhý den byl ve znamení rychlých kol, kde jsme si zapůjčili na závody Dasche z chovatelské stanice Brdský expres od Tomáše Voříška. Tento závod patřil jezdkyním a jezdcům na kolech a koloběžkách. Počasí bylo o poznání přívětivější, než předešlý den. Stále sice foukalo, ale výrazně méně. Kategorie koloběžek byla sloučená pro muže i ženy dohromady a tak jsme se nějak poskládali a postupně s ostatními čechohoráčky prostřídali na startovní čáře.
Kategorie Scooter
- 1.místo - Máája Prokopová s Chocolate Plavská smečka
- 2.místo - Kač Ned s Carmen Pálavská bouře (Levendelis)
- 3.místo - Martina Voříšková s Arthur Brdský expres
- 4.místo - Romana Kubová s Alita Sobčický dvůr
- 5.místo - Marie Prokopová s Cink Rozdělovská střela
- 6.místo - Ladislav Chyba s Dash Severozápadní cesta
Závodní trať Joringového trháku 2023
A jak vypadala trať očima jezdce? Na letošní ročník jsme se s Baileys Brdský expres intenzivně připravovali. Letos o to víc, že loňský rok byl u mnoha týmů ve znamení nehod, která se nevyhla ani nám a moc se nám ze země zvedat nechtělo. „Cenné zkušenosti k nezaplacení!“. Říkává Tomáš Voříšek a má pravdu. Bohužel přírodě člověk neporučí a Baileys přes veškeré přípravy musela letos zůstat doma. Využili jsme tedy jiného šampiona ze stáje Brdský expres a zapůjčili si Dashe Severozápadní cesta.
Trasu jsem letos po greenhornovských zkušenostech z loňska, procházel raději dvakrát. V podvečer a pak druhý den ráno, což se vyplatilo. Písek se hodně mění a podvečerní rozbředlá trať se poměrně zpevnila a voda se vsákla do podloží. bylo znát, že děvčata, která s námi startovala, měla rychlejší tlapky i jejich kola se asi točila rychleji a všechny týmy zajely na poměry skvělé závodní časy. Představu o tom, jak trať vypadala si můžete udělat z řádků níže.
„Blížíme se ke startovní čáře. Časomíra uhání kupředu a jeden tým za druhým vjíždí na trať. Adrenalin stoupá, psi štěkají, burcují se navzájem. Probíhají poslední kontroly. Jen jakoby z dálky, ke mně přichází hlas startovních sudí řadících psy na startu. Postupujeme vpřed a postupně přichází řada na první horáčky. Dash mě táhne kupředu. Tiším jeho zápal. Držím brzdy. Už půjdeme na řadu. Už vidíme startovní čáru. Přebírá si nás Tomáš Voříšek a Dash o poznání klidnější přechází na startovní čáru. 5, 4, 3, 2, 1 … Mush GO! Hop hop! Řítíme se kupředu. První zrádná levá zatáčka nás zpomaluje a vede nás písčitým stoupáním na 33m převýšení. Ukrajujeme z kopce cenné metry, boříme se do písku, stoupáme. Kopec se náhle láme a dává nám prostor se nadechnout na krátké rovince. Ta netrvá dlouho a vbíháme do již notně zorané písčité šikany. Málo platná je nám příprava. Najíždíme si moc zatáčku, výrazně víc, než jsme si to vysnili během pohodové přípravy jako ideální trasu a nezbývá, než to vzít středem. Dash v první chvíli povoluje, písek nás stáhnul víc, než bych čekal, ale vzápětí se vzepřel, oba zabíráme a hledáme si cestu z písku. Dash zúročil zkušenosti ze spřežení. Našel cestu a společně si razíme cestu dál. Kopec se opět láme.
Svištíme z kopce a razíme si cestu mezi kořeny. Zpozorněl jsem. Tento úsek se nám stal loni osudným. Mrazí mě v zádech, asi z obavy, co bude. Kopec končí ostrou zatáčkou doleva, kterou zkušeně projíždíme. V euforii z vydařené jízdy vnímám, jak kolem nás postupně utichá svištící vítr, který nás provázal cestou z prudkého kopce a noříme se do útrob lesa.
Hledáme si cestu mezi kalužemi a sem tam vyčnívajícími kořeny na jinak rovné cestě. Během toho nabíráme postupně další metry stoupání v rovinkách a já si přehrávám trasu, která nás ještě čeká a rozkládám síly. Stabilní tempo Dashe nás bezpečně vede v tahanicích s ostatními týmy na trati. Míjíme nějaké kolize, zamotaná vodítka v brzdách ostatních mushers, ale užíváme si každou ostrou zatáčku stejně jako rovinky, které je střídají a dávají prostor nabrat nějaký čas k dobru. Jedeme sehraně, užíváme si jízdu. Blíží se ale pomalu poslední etapy závodu a ty budou rychlé, nebezpečné a budou vyžadovat každou špetku pozornosti.
